SFK Perry Rhodan

Sraz Praha 15.11.2008 (část 1)

Home  >>  Srazy  >>  Sraz Praha 15.11.2008 (část 1)

Sraz Praha 15.11.2008 (část 1)

On Duben 22, 2019, Posted by , In Srazy, With No Comments

Kde: Praha
Kdy: 15.11.2008
Kdo: Atlan, benet, Fido, hauty, Icho Tolot, Magrátka, Malch, Reskator, rsc, Sanyn, Sokar a Thora
Autor reportu: hauty


Sraz Rhodanistů 15.11.2008 očima BESTIE

Pátek 14.

Už jenom jednou se vyspíme a je tu sraz!!! Radoval jsem se jako malý kluk, který se nemůže dočkat Štědrého večera a rozsvíceného vánočního stromku. Já jsem se těšil na přátelské bytosti ze všech koutů vesmíru. Není nic hezčího než po každodenním jednání s „pacienty“ pokecat s mimozemšťany 😉 Po domluvě s Benetem, že se sejdeme před BX v 12:00, mě tak trochu přepadl divný pocit a strach. Přece jen bude celou dobu až do soustavy Praha sedět vedle mě! Po uvědomění, že jsem Bestie, a nic mě nemůže ublížit, mé obavy ze mě spadly 🙂


Sobota 15.

Cesta

Je to divné, ale opět jsem nemohl spát. Stará ohraná písnička, ale tady hrálo svůj prim to moje natěšení. První co jsem ráno udělal, bylo, že jsem se připojil na naše IRC a snažil se domluvit poslední drobnosti. A to hlavně s mou nejoblíbenější mimozemšťankou (ostatní prominou, ale určitě pochopí ;)) Thorou. Jednalo se o důležité koordináty našeho setkání, které bylo určeno na vesmírnou stanici Smíchovské nádraží v soustavě Praha. Vzhledem k tomu, že se blížil odlet mé bestijské vesmírné lodi, rozloučil jsem se a vydal vstříc osudu.

Naštěstí jsem před odletový bod BX dorazil v předstihu, protože nervozita udělala opět své a já musel navštívit místní hygienické zařízení J

Když jsem se blížil na odletové molo, zahlédl sem tu „věc“, která měla být mým společníkem na cestě. Beneta jsem slušně pozdravil a nedal jsem na sobě znát, jak touto bytostí opovrhuji, protože se jedná o podřadný živočišný druh 😉

Po nástupu do přistavené kosmické lodi došlo ke konfliktu s pozemšťany. Jedna drzá pozemšťanka obsadila naše místa! Po nahození vlídné tváře a zaburácení mého hlasu „Myslím, že tuto jsou naše místa!!!“ se pozemšťanka rychle stáhla do zadní části lodi a po celý náš let bylo slyšet její vystrašené drkotání zubů, ale určitě měla radost, že přežila.

Let probíhal bez problému, místní letuška se nás dokonce snažila uplatit tiskem, nápoji a přístrojem o kterém tvrdila, že jsou sluchátka, ale které by žádná BESTIE na své uši nedostala. Po necelé hodině letu jsme dorazili do soustavy Praha a to na přestupní stanici Zličín.

Smíchov

Po zmatcích při nakupování jízdenek na vesmírnou dráhu, jsme se vydali k její stanici. Přistavený vůz nás pak odvezl, až na zastávku Smíchovské nádraží, kde jsem se nemohl dočkat Thory 😉 ta mi při letu poslala přes komunikátor informaci, že do stanice doletí něco málo po půl 2. a přiveze sebou i Atlana.

Při výstupu na planetu jsme se trochu ztratili, ale cestu na pozemní dráhu zvanou „tramvaj“ jsme brzo našli. Bylo to totiž místo našeho setkání! Po chvilce čekání jsme v dáli uviděli přistávat kulovitou kosmickou loď, s výsostnými znaky Arkonu. Po přistání se vyrojil dav nějakých otroků, ale po rozestoupení davu se objevila dvojice hrdě pochodujících Arkonidanů. Atlan a Thora. Naše krásná mimozemšťanka měla na sobě opravdu krásnou róbu, která jí moc slušela 😉 a ty vysoké boty hned se mnou začaly cvičit 😉

Po ujetí několika vozů, které, jak Atlan říkal, nejedou na další místo našeho setkání, kterým byl Újezd pod Petřínem, jsme se konečně dočkali správného vozu.

Po několika zastávkách se přiblížila cílová stanice naší cesty. Po vystoupení a vzhlédnutí vzhůru k pomníku, který vypadal, jako když partu dřevorubců přepadne smečka vlků, zahlédli jsme dokolečka pochodujícího Sokara 🙂

Petřín

Protože se blížila 14. hodina a tím pádem oficiální začátek srazu, rozhodli jsme se počkat onu klasickou „akademickou“ čtvrthodinku. Přesně za minutu 14 dorazil další účastník srazu a to rsc. Již nám zbýval pouze Malch, kterého ale nikdo nikdy neviděl a neměli jsme žádný kontakt. Thoruška proto začala mávat s výtiskem PR na všechny strany, což však začalo lákat všelijaká individua, které, jak jsem doufal, Malch nejsou a pro jistotu jsem Thoře řekl, ať přestane mávat :). Naštěstí si nás kolem 14:15 Malch našel a naštěstí to nebylo žádné z přilákaných individuí. Byla to naprosto normální vesmírná bytost, bohužel rasu neznám, k žádné se nehlásil, ale je možné že to byl pozemšťan 🙂

Vzhledem k nádhernému počasí a množství turistů, které obsadilo přepravní zařízení „lanovka“ se naše skupina rozhodla zdolat Petřín vlastí silou. Dole se to zdálo jako dobrý nápad, v půlce pak člověk potřeboval i síly cizí a nahoře byl rád, že přežil 🙂

Po zdolání vrcholu se většina rozhodla, že na rozhlednu se už nepůjde a šla se občerstvovat do místního stánku. Pouze ta divná bytost, co se mnou cestovala, se rozhodla jít až nahoru?!?! Benet je zvláštní tvor 🙂

Po nabrání sil a po prvním ztracení rsc, jsme se rozhodli prohlédnout si výstavu o největším Čechovi. Pod rozhlednou bylo vystaveno několik věcí, které patřily právě Cimrmanovi. Krom všelijakých zajímavostí jsme nalezli i ztraceného rsc.

Následovala cesta k hvězdárně a focení s tím divným kosmonautem, který u ní stojí 🙂

Návštěva bludiště nebyla vzhledem k davu turistů možná, což je možná i lepší, a budovu to zachránilo. Protože kdybych se ztratil, tak jí srovnám se zemí 🙂

Poté následoval sestup, který se ukázal být ještě složitější než výstup. Vedeni Vulkáncem Sokarem, který tvrdil, že to rozbahněné je opravdu cesta a že to mají být schody, jsme v jednu chvíli dokonce nacvičovali na večerní turnaj v bowlingu. Kuželky turisti, koule my!

V následující etapě našeho cestování, jsme dospěli k sídlu místního vládce zvaného Václav Santa Klaus. Vzhledem ke kručení našich žaludků jsme chtěli požádat o audienci a nakrmení, ale raději jsme to zavrhli. Asi měli strach, že bych mohl Pražský hrad srovnat se zemí, kdyby mi nechutnalo 🙂

Nakonec jsme dorazili na stanici, ze které jsme měli cestovat na další místo soustavy Praha, a to Holešovice. Bohužel cestou se nám opět ztratil rsc a tentokrát sebou odtáhl i Atlana. Blízko stanice, odkud měla jet pozemní dráha do Holešovic, se ukázal jev, který jak doufám nebude mít za následek zničení nám známého vesmíru a ani žádného neznámého J. Já jako Bestie jsem ukázal, že mám srdce a daroval skřetovi asi ženského pohlaví 2 koruny pozemské, o které mě ta věc požádala 🙂

Holešovice

Na další srážecí místo jsme se dostali bez rsc a Atlana, kteří někde pokládali bomby.

Po chvilce čekání u Kočkolendu jsme zaslechli neskutečný hlomoz a najednou přiběhl další účastník srazu Icho Tolot :). Uběhlo několik dalších minut a z dáli se k nám přibližovala dvojice Sanyn a Magrátka. Tím jsme byli všichni, avšak nám stále chyběli oni dva ztracenci. Naštěstí se také našli a nám již nic nebránilo k cestě k planetáriu, kde nás čekal vesmírný program 🙂

Po složitějším nákupu lístků, kdy jsme chtěli sedět všichni vedle sebe, ale pak jsme seděli ve dvou řadách, jsme byli vpuštěni do planetária. Po uložení svršků u skokanské šatnářky jsme začaly s prohlídkou planetária. Skupinky byly různé, já jsem se držel naší arkonské krásky 😉 se kterou jsem prozkoumával družici Magion. Družice vypadala tak, jako kdybych ji doma svařil v garáži, takže pozemšťané opět klesli v mém žebříčku národů 🙂

Naše rozjímání o vesmíru bylo přerušeno Sokarem, který se k nám přidal 🙂 a zatáhl nás do temné místnosti, kde začal mačkat červená tlačítka. Nic se na první pohled nestalo, ale kdo ví, kolik planet ve vesmíru bylo zničeno 🙂

Skokanská uvaděčka si nás pak začala svolávat a zavedla nás do sálu, kde na nás čekalo promítání pořadu Sedm divů vesmíru. Program byl zajímavý, bylo tam teplo, tak si někteří z nás i zdřímli :), já ne, já pečlivě sledoval pořad a byl opojen překrásnou vůní vedle mě sedící Thory 😉

Po cca. 50 minutách promítání skončilo, do teď nikdo asi přesně netuší, co je těch Sedm divů vesmíru, ale líbilo se to a to je důležité. Po rozebrání našich svršků jsme se vydali na další cestu do restaurace Zlatá kovadlina….

Zlatá kovadlina

Do restaurace jsme opět cestovali pěšky a to při nádherném svitu zdejšího měsíce. Jaká byla radost, když se restaurace objevila v hledáčku našich serunů! Vzhledem k tomu, že jsme šli dříve, tak jsme se modlili ke všem bohům univerza, aby bylo volno! Bylo! Všichni jsme s radostí usedli a pomalu jsme snědli jídelní lístky, které nám obsluha přinesla. Hlad je hlad! Objednali jsme si opravdu vydatné pokrmy a různé druhy pitiva. Po konzumaci jednoho piva nás opustil Benet, který odcestoval na svou mateřskou planetu, pečovat o své mladé 🙂

Po večeři, která byla vynikající a naplnila nás k prasknutí, mou osobu ještě více, protože jsem dojídal po Thoře, jsme měli jít na bowling. Je to divné, ale nikomu se nechtělo.  Nakonec jsme se domluvili a skupina hauty, Malch, rsc, Sokar, Magratka, Sanyn šla opravdu hrát. Jaké bylo mé překvapení, když nám dali přezůvky a měli je dokonce i na Bestii 🙂

Turnaj byl opravdu zajímavý, ze začátku se všichni radovali a přáli soupeřům, ale čím více se blížil konec, nastávala opačná situace a objevili se i zlomyslnosti ve formě mnutí rukou při nepovedeném hodu 🙂

Vítězové byli dva a to Sanyn a rsc. Já byl tím pádem až druhý, protože jsem měl jeden přešlap. Na to, že se to nesmí, mě nikdo kamarádsky neupozornil 😉

Po skončení turnaje se pak vedla diskuse o PR a klubu, kterou zde nebudu rozebírat. Byla přísně tajná 😉

V průběhu večera nás opustila dvojice Sanyn a Magrátka, kteří se vydali k domovu.

V restauraci jsem celou dobu obdivoval kořenky, které jsem si chtěl vzít jako trofej. I přes plán a zkontrolování, že se Thoře do kabelky vejdou, jsem bohužel nepochodil. Obsluha něco tušila, protože když si rsc prohlížel dřevěné futrálky na příbory, přiběhla číšnice a vše odnesla. Přes mé upozornění, hlavně vezměte futrálek, se kterým si hrál rsc, on je totiž zloděj, odvětila číšnice, že tomu nevěří, že na to nevypadá. I moje ujištění, že právě slavíme jeho propuštění, protože seděl za dvojnásobnou vraždu, nebrala číšnice vážně a já musel usoudit, že po něm jede 😉

Po chvilce se vrátila, myslel jsem, že bude chtít po rsc telefon, ale přišla nám oznámit, co posledního si dáme, že se bude zavírat. Nastalo teda placení. Obsluha si myslela, že jsme nějací břídilové a snažila se nám připočítat nějaké kořalky. To jí však neprošlo! Vzhledem k tomu jsem si vzal jako suvenýr jídelní lístek 😉

Venku nás pak opustil Icho a Malch. Odejít chtěl i rsc, ale byl nenásilně donucen pokračovat s námi dál. Dalším bodem srazu byl náš oblíbený sportbar na Smíchově.

Sportbar Smíchov

Ve sportbaru nás pak čekalo překvapení ve formě Reskátora. Další překvapení dorazilo po chvilce – Fido. Následovala opět rozprava na téma PR a klub, která je opět tajná 😉

Minuty a hodiny ubíhaly, a tak se blížil konec srazu. Posledním společným počinem byl výlet pozemní dráhou na asteroid Barrandov. Bohužel nic stejně vidět nebylo, ale i tak nám uběhl čas, který zbýval do odletu našich lodí, směrem k našim domovům. Arkonidanům to letělo v 5:30 a já jsem na Smíchovském nádraží zjistil, že předpotopní kosmická doprava zvaná „vlak“ mi jede v 5:24. Rozhodl jsem se, že zkusím cestu vlakem, budu doma o hodinu dříve a to se počítá.

Nastalo velké loučení a já nastoupil do vlaku. Zamáčkl slzu a našel si prázdné kupíčko a nechal se unášet k domovu….

Chci poděkovat všem za velmi příjemně strávený den 😉 a organizátorům za program a dobře vybranou restauraci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *